Literární scénář převedený do technické řeči filmu. Píše jej v období příprav filmu (výroba) režisér ve spolupráci s kameramanem, výtvarníkem, střihačem, hudebním skladatelem a zvukařem. Scénář je rozdělen na záběry, u každého je označena jeho délka a velikost, sklon kamery (rakurs) a pohyby kamery. Technický scénář udává počet záběrů, z nichž se skládají jednotlivé obrazy, vždy s vyčíslením metráže a s označením exteriér, ateliér, reál. Jsou v něm např. obsaženy poznámky o technice snímání, použití jeřábu, zadní projekce, hudby a ruchů, označeny jízdy kamerou, požadavky triků. Z metráže jednotlivých obrazů, stanovené odhadem, se určí přibližná metráž filmu. Na začátku každého technického scénáře je úplný výčet postav s uvedením počtu záběrů, v nichž hrají, seznam staveb v ateliéru i exteriéru a jednotlivých exteriérových motivů, popisy dekorací o Technický scénář slouží pro vypracování výrobního plánu a finančního rozpočtu, je závazný pro všechny členy výrobního štábu i pro ostatní pracovníky studia. Někteří režiséři si scénář podrobně rozkreslují a řadí si jednotlivé scény podle prostředí, v němž se odehrávají, a v pořadí, v jakém budou natáčeny. Takto vzniklá „režijní kniha“ obsahuje i řadu dalších režijních poznámek.
(Zdroj: MALÝ LABYRINT FILMU autorů Pavly Frýdlové a Jana Bernarda,
vydalo nakladatelství Albatros v roce 1988)