17. 11. 2014

    Vážení čtenáři,

    před měsícem jme vám zaslali pozvánku ke sledování e-zpravodaje Firemní video – video PRO FIrmy.
    Slíbené první vydání e-zpravodaje  je tady.
    Podle průzkumů zatím není video příliš rozšířenou součástí firemní marketingové komunikace. Rádi bychom, aby náš zpravodaj přispěl k rozšíření obzorů využití videa ve firemní praxi a byl inspirací ve využívání nových technologií a při vytváření firemního marketingovém mixu.

    Jsme produkční skupina, která se věnuje výrobě filmů především pro podnikatelské subjekty a občasně také nezávislému filmu. Mnozí naši kolegové věří, že pokud firmám nabídnou pro natáčení jeřáby, letadla, vrtulníky nebo ponorku, úspěch je zaručen. My ale víme, a marketéři mnoha firem také, že nejlepším způsobem jak rozšířit to, co chceme říci, je vyprávět příběh…. 

    Následujících 40 sekund videa představuje rychlý průřez naší poslední tvorby.

    Video versus film

    Film i video jsou nosiče obrazu a zvuku, jsou to média. Vzhledem k tomu, že Filmové laboratoře Barrandov byly zrušeny asi před třemi měsíci a televizní filmové laboratoře na Kavčích Horách již dávno, zřejmě se v Čechách již žádný film nenatočí. Ale „film“ říkáme něčemu, co má zjednodušeně řečeno začátek, nějaký vývoj a konec. Videem nazýváme  záznam typu „jak náš pejsek jezdí na skateboardu“ nebo “ Jak náš papoušek tančí na hudbu“. Pojem „video“ se tedy vžil pro záznamy, šířící se internetem a sociálními sítěmi, které začnou, trvají a náhle přestanou. Obsahovou podobností se u nich dostáváme k samému počátku historie původního média, tedy filmu, a to do roku 1895, kdy bratři Lumièrové uspořádali v kavárně Grand Café na bulváru Kapucínů v Paříži první veřejné promítání oživlých fotografíí, při němž třicet tři tehdy platících diváků vidělo asi deset snímků, jako například  „Příjezd vlaku do nádraží“, „Odchod dělníků z továrny“, a podobně.
    Takováto videa prosím nezaměňujme s pojmem „firemní video“. Podobný videozáznam by mohl být snad jen hrubým materiálem před jeho zpracováním ve střižně. Dokonce i pouhé záznamy jednání  jsou natáčeny několika kamerami, jejichž signál se zpracování buď na místě v on-line nebo později v off-line střižnách. Firemní video je v tomto případě uceleným audiovizuálním dílem na dané téma, sloužící k marketingovým účelům fyzické nebo právnické osoby. Má svůj začátek, nějaký vývoj a závěr a může jít i o hraný snímek. Jde tedy z hlediska vžitého názvosloví o film, sloužící ke konkrétním účelům konkrétní firmy.

    Proč vůbec video?

    Každý marketér ví, že většina lidí přijímá 80% informací zrakem a zbylých 20% ostatními smysly.  Udělali jsme pokus. Pozvali jsme na návštěvu přátele a ponechali zapnutou televizi, se ztlumeným zvukem. I když jsme se mezi sebou velmi dobře bavili, my jsme se bavili dvakrát, protože jsme pozorovali, jak návštěvníkům sklouzávají oči k obrazovce. Totéž se stane nám, když se posadíme do baru s projekcí. Střídání záběrů, jasu a barev neustále přitahuje naše oči.
    Firemní video nejsou jenom reklamy. Je to nepřeberné množství kombinací forem a způsobů zpracování nějakého sdělení, které spolu s výběrem vhodného kanálu šíření umožňuje cílit svůj obsah na konkrétní skupinu osob. Můžeme zaujmout hráče s hrou, sázkaře tipováním a lidi, které zajímají informace, zpravodajstvím nebo dokumentárním filmem, do něhož patří také hraný dokument – a máme tu dramatickou tvorbu. Videa mohou být interaktivní,  virální, němá, vícejazyčná, s titulky nebo s překladem pro neslyšící. Je to rozhodně více, než nabízí tištěná propagace. A způsob šíření videa by měl být zohledněn již při jeho výrobě. Kina, regionální televize, web, sociální sítě, přednášky, výstavy, firemní interní prostory, čekárny, velkoplošné obrazovky, bary s projekcí, diskotéky, kluby, nosiče DVD, BR disky nebo firemní intranet? Co si zvolíte?

    Firmy a firemní videa

    Tu a tam se stane, že nás někdo v zahraničí v něčem předběhne. S využíváním firemního videa v praxi tomu kupodivu není jinak. Nebudeme rozebírat žádné studie, pro naši potřebu postačí informace Marketingových novin že v ČR je video reklama součástí 15% reklamních kampaní. Na Slovensku je to již 18%.
    V zahraničí mohou již dávno lidé například při běhu na běhacím pásu sledovat obrazovky simulující běh v reálném prostředí, díky nimž se proběhnou po světoznámých místech a čas na běžícím pásu jim uběhne daleko rychleji.
    Interaktivní videa doprovázejí ranní rituály vaření a pití ranní kávy účastníků kampaně na podporu prodeje kávovarů.
    British Airways odměňuje každé 100 000 shlédnutí propagačního videa nového letounu Airbus A380 letenkou věnovanou neziskové organizaci Street Action, starající se o děti na ulici.
    Videostřelnice se v zahraničí již dávno vyrábějí a používají k výcviku policie i armády, přičemž si můžete pochopitelně vybrat střeleckou situaci i její obtížnost.
    Jeden z výrobců dokonce produkoval krátké televizní zprávy, komentující současné dění ve společnosti. Komentáře vždy vtipně vyústily v propagaci jeho nových výrobků. Nová technologie se tak prolínala s reálným životem.
    Video také sledují pacienti ve zdravotnických zařízeních. Video nás na takových místech může uklidnit v tíživé osobní situaci anebo přesvědčit, že náš život stojí za to, abychom si zaplatili kosmetický zákrok.

    U nás zatím většina malých a středních firem, při získávání nových zákazníků, spoléhala na internetový marketing. Ten byl také dlouhou dobu jejich jediným způsobem marketingové komunikace. V poslední době začínají obchodní i poradenské firmy objevovat kouzlo videomarketingu a pomocí webinářů seznamují své zákazníky s výhodami svých služeb a zboží.  Webinaře připravujeme jako samostatné téma do dalších vydání, ale v krátkosti bych řekl, že moje pocity jsou z tohoto módního výstřelku spíše smíšené. Je to jako telekonferenční hovor s někým, kdo má vypnutý zvuk. Nebo jde o rozlézání se užvaněných jednokamerových televizních stanic, degradujících televizní tvorbu (o té filmové ani nemluvě) na něco, co můžeme nazvat fosforeskujícím rádiem? „Hlasatele“ totiž nemusíme vůbec vidět, stačí ho poslouchat.

    V tomto místě zpravodaje bych doporučil ctěnému čtenáři odpovědět si na jednoduché otázky:
    Jaké jsou mé představy o firemním videu? Jaký vztah má k firemnímu videu naše firma?
    Je firemní video součásti našeho marketingu?

    Nejobvyklejší firemní video

    Každá firma má svou historii a vývoj. To je na tom to pěkné. V určitém okamžiku potřebuje firma změnit svou image, vystupování vůči klientům nebo zcela měnit svoje zaměření. Videoprezentace je potom vhodnou součástí marketingové komunikace firmy probíhající na webu, sociálních sítích, někdy i v tisku – mohou se konat i tiskové konference a prezentace pro stávající klienty. Většinou jde o povrchní popisné video prezentující firmu jakoby z povzdálí, podle osvědčeného schématu a za použití obvyklých frází v komentáři. Video bývá zpravidla velmi honosné, složené z efektních záběrů natočených za použití techniky s drahým nájmem, jako jsou jeřáby, drony, vrtulníky a případně již zmíněné ponorky. Pokud je předáváno klientům, doprovází ho také velmi efektní a mnohdy netradiční obal. Výsledkem je efekt „my na to máme“, ale divák – zákazník se z videa nedozví dohromady nic konkrétního či podstatného.

    Poselství

    (Přísně interní komunikace) V malé firmě by toto poselství pravděpodobně  způsobilo katastrofu. Ale několik set zaměstnanců pracujících v nepřetržitém provozu se nikdy nemůže sejít na jednom místě. Nikam by se nevešli, muselo by dojít k zastavení výroby a takové setkání by bylo velmi nákladné. Taková firma nemůže komunikovat jiným, lepším způsobem, než prostřednictvím videa. Dobří manažeři vědí, že musí svoje podřízené motivovat, a to nejen negativně. Mohou jim napsat například obsáhlý dopis. Ale je pravděpodobné, že si ho nikdo pořádně nepřečte do konce. Mohou poslat mail a sledovat jeho otevírání.  Jistotu přečtení ale opět mít nebudou. Nejednoznačně formulovaný text může být různě vykládán. Ale video můžete umístit na intranet s ledovat, kdy se s ním který zaměstnanec seznámil. Pracovníky v provozu bez počítačových terminálů mohou s videem po skupinách seznámit liniový manažeři. Video, pokud je dobře a názorně zpracované, si pozornost zaměstnanců vynutí samo. Připomeňme si, že člověk přijímá 80% informací zrakem a zbytek ostatními smysly a jak se chovala naše návštěva při zapnuté televizi. Bohužel mnoho firem stále ještě komunikuje se zaměstnanci prostřednictvím postupného předávání informací po pyramidové struktuře managementu, od úst k ústům. Hráli jste si jako děti někdy na tichou poštu? Dokážete si představit, jak jsou sdělení ředitele nebo majitele firmy  nakonec zkomolena?

    Haló, jsme tady!

    Jestliže byl předchozí odstavec přísně o interním použití, tento je o opaku. Každý posun k lepším výsledkům firmy by měl být pečlivě zaznamenáván, a tyto změny by měly být „prodány“ v komunikaci zákazníkům za použití všech prostředků, které nám doba přinesla. Jde o to, rozšiřovat povědomost o firmě kdekoli, co nejpůsobivěji, co nejefektivněji a tedy za co nejméně peněz. Je až s podivem, jak se většina příležitostí ke komunikaci  zbytečně promrhá. A naopak, jak mnoho se dá vytěžit z každé maličkosti, pokud se tomu někdo věnuje. Jedná se spíše o cílevědomou a soustavnou činnost s relativně nízkými náklady.

    Prezentace nepřenositelného

    To je případ produktového videa, kdy firma (a nemusí mít ani provozovnu, prezentovatelnou ve videu) potřebuje propagovat výsledky své činnosti, kterými jsou jedinečné zakázkové nebo velmi rozměrné výrobky, nebo velice specializované, složité a obtížně popsatelné služby. A to na webu, sociálních sítích, na prodejním místě nebo ve stánku firmy na veletrhu. Jde o popis produktu, jeho vlastností a někdy i způsobu jeho výroby nebo testování jeho nadměrné chemické či mechanické odolnosti vedoucí až k jeho destrukci. Zákazník by se měl dozvědět i základní  informace o celé produktové řadě, aby si mohl správně vybrat.

    Těžba z katastrofy

    Nejedná se o žádný hyenismus; ale o reportáž nebo dokument o průběhu krizového řízení či zajišťování chodu provozu za složité situace nebo během živelné katastrofy. Má velkou váhu především v B2B prezentaci a může jít jen o nekomentovanou reportáž. Komentář doplní osobně každý obchodník při prezentaci. Příkladem může být tato reportáž  o zajišťování funkčnosti telekomunikační sítě během povodní v roce 2002, kdy nefungovaly pevné linky ani elektřina a základnové stanice byly obsluhovány zaměstnanci mobilního operátora nebo dodavatelských společností, kteří u základnových stanic udržovaly v provozu elektrocentrály. Tito lidé byli na svým místech zásobováni vrtulníkem.

    Školíme se, školíme vás

    Školíme nové zaměstnance. Ale pracovní síla je drahá na to, aby na školení opakovala stále totéž, zvlášť, když má firma velkou fluktuaci nebo využívá agenturních zaměstnanců.  Zaměstnance je nutné dokola seznamovat s jejich úkoly, se strukturou společnosti, s jejím postavením na trhu, s konkurencí, s marketingovou komunikací, s problematikou výroby, s interními postupy nebo s prodejními dovednostmi a také s pravidly bezpečnosti práce. Také je třeba školit autorizované dealery, externí montážní techniky, řidiče a všechny ostatní, na které jsem si právě nevzpomněl. Není nic jednoduššího, než stisknout knoflík a pustit video. Investice se vám stokrát vrátí.

    Jak to správně používat

    Zdálo by se, že jde o produktové video, ale není to přesně tak. Produktové video seznamuje s produktem; toto je návod k jeho používání. Jde tedy o ukázky, jak výrobek správně používat, někdy může jít o postup výroby na nějakém stroji a také o ukázky, jak výrobek rozhodně nepoužívat a co by se mohlo stát, kdyby tak byl používán. Film tak může zasáhnout i do oblasti bezpečnosti práce a školícího videa. Z hlediska výrobce i prodejců je důležité, aby se zákazník dozvěděl, jaké jsou další možnosti využití příslušenství výrobku, které si zákazník může zakoupit nebo dalších modelů výrobku.

    Video může být baleno společně s výrobkem, může být promítáno na prodejních místech, může být součástí webu nebo  prezentace na sociálních sítích.

    Jak to u  nás vyrábíme

    Některé firmy své výrobní postupy a  prostory úzkostlivě tají, jiné naopak se chlubí například tím, že testují výrobky po každém výrobním kroku. Samozřejmě v tom hraje velkou roli firemní video. Které z těchto dvou typů firem myslíte, že zákazníci více věří? Nakonec výrobní postup jde utajit i tehdy, když ho ukazujete v televizi. Ale jde spíše o to ukázat, v jakém kulturním prostředí výrobek vzniká. Jací lidé to vyrábějí, jak jsou spokojení a jak precizně pracují. Důležité je, aby se kamera dokázala dostat „pod kůži“, a prezentace působila lidsky a přirozeně.

    Kupte si hrad

    Tedy realitní video dnes makléři pořizují tak, že projdou nemovitost s fotoaparátem, který „umí“ točit. Jednak je třeba pracovat s poněkud jinou technikou a především jiným způsobem. Tento typ videa se pořizuje u nemovitostí s vyšší cenou, u nichž se předpokládá delší doba prodeje. Jde nejen o natáčení architektury, ale také o informace týkající se jejího okolí. Krajiny, do níž je zasazena, okolních ulic a pokud se jedná o komerční prostory, také o vybavení, energetické přípojky, možnosti dopravního spojení, vzdálenosti k důležitým bodům, případně k firmám nacházejícím se v okolí. Tyhle informace a v náležitém podání mohou mít pro zákazníky smysl. Videa si ale zpravidla objednávají prodávající a nikoli realitní kanceláře. A bývají požadovány také cizojazyčné verze těchto videí, což není samozřejmě problém.

    Medailon

    tedy nikoliv přívěsek na krk, ale esejistický útvar zobrazující nebo charakterizující významnou osobnost, která pro firmu mnoho vykonala. Například k jejímu významnému životnímu jubileu. Cílem takového videa může být kromě poděkování za práci také pozitivní motivace ostatních zaměstnanců k vysokým pracovním výkonům. U nás se používá zřídka, jen málokterá firma uvědomuje, že to největší bohatství, které vlastní, jsou její vlastní erudovaní a spokojení zaměstnanci. Jindy se natáčejí medailony celého top managementu firmy, případně všech jejích poboček. Videa se pak používají neveřejně, v B2B prezentacích firmy.

    Naopak – zcela veřejně je prezentováno, a je to báječný nápad, představení školy a pedagogického sboru na počátku nového školního roku. Video je složeno s mnoha mikromedailonků, protože se jedná o nový a větší tým lidí, který je nutné představit žákům rodičům, přátelům školy i zřizovateli.

    Reportáž

    Původně známe jako smíšený slohotvorný útvar a od okamžiku vynalezení novin ji používali novináři, aby přinášeli dynamické nebo popisné zprávy odkudkoli. Později byla doplněna kresbami, pak fotografiemi, reportáže byly čteny v rozhlase. A technika postupně umožnila, aby se reportáž dostala do filmu a později do televize. Může být umělecká či odborná a může být kombinovaná i s ostatními styly nebo formami sdělení.

    Ale tohle je důležité; Reportáž je to nejjednodušší, co by měla každá firma nechat průběžně pořizovat při každé příležitosti. Koneckonců v soukromí to děláme téměř všichni a vůbec nad tím nepřemýšlíme. Fotíme, natáčíme, lepíme album, píšeme deníky, blogy. A svými výtvory se pak chlubíme přátelům a známým. Totéž by mělo fungovat ve firmě. S tím rozdílem, že by to měl dělat profesionál. Protože v okamžiku, kdy firma něco slaví, například výročí založení, mělo by být čím se pochlubit a co ukázat významným zákazníkům.  A ouha, najednou se zjistí, že z dvacetileté nebo delší historie firmy existují pouze tři ušmudlané fotografie, které se naopak nesmí nikde ukázat, aby to firmu nepoškodilo. V takovém případě se na video může zaznamenat pouze současný stav firmy, doplní se výborným komentářem a hudbou, ale film bude vždycky působit rozpačitě, i kdyby se tvůrce rozkrájel. Bude to film o historii bez historie. A pokud se něco koná za přítomnosti významných zákazníků, kamera u toho nesmí chybět.

    Videozpravodaj

    Využívají jej zpravidla města a obce pro zvýšení informovanosti svých občanů, případně k tomu, aby informování občanů  jen předstírali. Zpravodaj vyžaduje trochu větší míru erudice při natáčení reportáží a schopnost improvizace při natáčení podle dané situace, jak na straně kameramana, tak spíkra. Ale i profesionálové se před natáčením připravují, aby jejich vstupy zapadly do celkové koncepce televizních novin, souvisely se vstupy ostatních kolegů (pokud na jednom tématu pracuje více štábů) a aby hlavně nedošlo k odchýlení od zadaného tématu. Účelem videozpravodaje je přinášet nové informace o událostech, které se nastanou v blízké budoucnosti, informovat o vývoji právě probíhajících událostí a zhodnotit věci, které se už staly a pokud to má smysl, a také porovnat, jak to vypadalo před tím, než se staly. V obavách před hněvem svých chlebodárců sklouzávají však tvůrci zpravodajů k tomu, že buď sami cenzurují své reportáže a nechtějí ukazovat negativní reakce a názory občanů nebo k tomu, že videozpravodajem dělají reklamu komunálním politikům a vynášejí jejich činy a zásluhy do nadoblačných výšin. Sledovanost tohoto typu zpravodaje je pak ošidným číslem, protože jej mnozí občané sledují spíše proto, aby se jím pobavili, když už v něm není nic důležitého a po informační stránce je zpravodaj bezzubým a takřka bezpohlavním patvarem.

    Významná výročí firmy

    Významné výročí nebo významný den firmy je důležitá událost související s obchodními vztahy, důležitými zákazníky, je to významná společenská a obchodní záležitost a jedinečná příležitost pro prezentaci firmy. K této příležitosti je nezbytné zaznamenat současný stav věcí a pomocí archivních materiálů vyprávět příběh. Ten je nejdůležitější. A k tomu poslouží reportážní záběry pořízené v průběhu času a třeba k různým jiným příležitostem nebo surový natočený a nesestřihaný materiál, který firma nechala průběžně pořizovat pro budoucí použití pro různé příležitosti.

    Podívejte se na film ke stému výročí založení podolského sanatoria, dnes Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze Podolí. Objednatelé se sice dopustili několika fatálních chyb, ale vzhledem k tomu, že se jedná o vědecké pracoviště, bez jakéhokoliv marketingového oddělení, je třeba smeknout před jejich prozíravostí, díky níž bylo natočeno z té moderní historie alespoň něco. Průběžná dokumentace modernizace ústavu pochopitelně zcela chybí, ale natočený materiál, spolu s archivními snímky, k tomuto účelu postačil.

    Veřejná vystoupení

    a také záznamy různých schůzí, představenstev, zastupitelstev a správních rad se dnes spolu se vzrůstající korupcí spíše utajují, ale pokud dojde k jejich natáčení, mělo by se tak dít pomocí více kamer, jejichž signál se střihá buď on-line, na místě samém, nebo off-line, ve střižnách, po skončení zasedání. Více kamerami se točí proto, že více kamer může lépe reagovat na změny v jednání a pohybů protagonistů během vystoupení, každá kamera zabírá lépe jinou část prostoru pro vystoupení, každá z nich má předem domluvenou velikost záběru a nebo ji může díky interkomu operativně měnit, například při poruše jiné kamery. Bohužel se setkávám s požadavkem natáčení veřejného vystoupení pomocí jediné kamery. Potom vysvětluji, že nejsem průmyslová kamera, kterou přišroubujete na zeď a ona zabírá stále stejný záběr a pokud máte sledovat děj na jevišti, nejde to udělat jiným způsobem. Protože záznam veřejného vystoupení se trochu blíží následujícímu tématu, což je divadelní představení. Nejde jednou kamerou sledovat vystupujícího jak končí své vystoupení a odchází pryč a zároveň na druhé straně jeviště objevit dalšího aktéra jak přichází a již mluví k publiku. To opravdu nejde. Pak nezbývá, než že na začátku nastavíte záběr ne celé jeviště, zapnete kameru a jdete na kávu. Po skončení se vrátíte a kameru vypnete. K tomu ale opravdu poslouží průmyslová nebo internetová kamera.

    Divadelní představení

    Je otázkou, proč vůbec točit divadelní představení. Když chci divadlo, tak si na něj zajdu, protože mi to žádná obrazovka nemůže nahradit. Ale co když potřebujeme zaznamenat výkon významného herce, který může být jedním z jeho posledních.  Někdy chceme výkony herců přiblížit lidem, kteří nemohou do divadla nikdy přijít. Nebo přijít mohou, ale nemohou ho nikdy slyšet, ale do obrazu videa je  možné vložit překlad do znakového jazyka. Neslyšící tvoří asi 10% populace? Nebo jen pět? Důležité je to, co si přeje divadelní scéna.

    Pokud má záznam divadelního představení k něčemu vypadat a když už za to někdo platí peníze, pořizuje se více kamerami. Bez ohledu na to, zda se záznam bude střihat on-line na místě během představení, nebo se natočený záznam zpracuje v off-line střižnách až následně,  představení je třeba několikrát zkoušet i s kameramany, aby přesně věděli podle scénáře, ve který okamžik má která kamera zabírat kterého herce a v jakém záběru. Není možné spoléhat na interní komunikaci mezi režií a kameramany. Pro natáčení také není možné použít divadelní zasvícení scény. Lidské oko má větší schopnost přizpůsobení se světelným poměrům, než má kamera a proto je nezbytné divadelní osvětlení přizpůsobit. Přitom je samozřejmě lepší nepoužívat divadelní světla, ale filmové reflektory.

    Dokumentární film

    Vždycky jsem chtěl točit hrané celovečerní filmy a v nezralém věku to ještě ke všemu měly být filmy umělecké. Někdy je asi lépe, když se člověku nevyplní všechna přání, nebo alespoň ne zcela. Měl jsem možnost si hraný film několikrát vyzkoušet. Je to velice zajímavá práce, ale pro tvůrce je hodně omezující; tedy v rámci omezení stanovená scénářem. Teprve v průběhu let jsem si uvědomil, že opravdovým „králem“ filmu, je film dokumentární. Tady neplatí žádná omezení, pouze ta, které si stanoví sám autor, ale i ta lze průběžně měnit, protože během natáčení současně objevujeme nová fakta. Tady lze točit reportáže, rozhovory, ankety, dělat triky, natáčet hraný dokument jako rekonstrukci, vymýšlet postupy anebo vše kombinovat tak, aby výsledek byl pro diváka zajímavý a přitažlivý. Při tom studujeme a vyhodnocujeme historické materiály, různé technologie nebo životy lidí. Také se dostáváme na různá místa, někdy zajímavá, někdy naopak, místa, kam by nás nikdy nenapadlo lézt. Ale také objevujeme, že ne všechno, co bylo napsáno nebo dříve natočeno, je pravdou.

    A z pohledu firemního videa? Počet diváků dokumentárních filmů stále stoupá (zvlášť, když se v něm uvidí). A z dokumentárního filmu, například o historii společnosti, v níž jsou představeni všichni zaměstnanci, máte rázem virální reklamu šířící se samovolně napříč sociálními sítěmi. Každý se bude chtít pochlubit sám se sebou. Nebo si raději zaplatíte reklamu v televizi?

    Teď jsem stručně nastínil, čím se firemní video zabývá nebo čím by se zabývat  mělo, aby výsledek byl efektivní. Možná, že málokdo ze čtenářů dočetlo první vydání tohoto zpravodaje až sem. Ale kdyby se jen několik z čtenářů inspirovalo jedinou myšlenou z textu, zpravodaj splnil svou úlohu a já jsem nemrhal svou energií. Budu rád, když mi na tento stručný přehled zašlete svou reakci a budu ještě raději odpovídat na zaslané dotazy. Není možné v několika řádcích detailně popsat všechny varianty možností použití videa pro konkrétní využití a pro všechny obory. Podle mého názoru by s firemním videem měla pracovat každá firma, ale každá svým vlastním, specifickým způsobem. Protože jako každý člověk je originálem, totéž platí i o firmách. Byť dělají totéž, není to vždy totéž. Také jsem chtěl nepatrně upozornit na to, že ona krásná doba tužek, kalendářů, zapalovačů a kravatových sponek s logem firmy poněkud pokročila, dík chytrým telefonům, tabletům a kdoví čemu ještě. A jaká technologie se objeví zítra, to nikdo neví. Ale pravděpodobně  lidé zanedlouho přestanou umět psát a číst, protože již dnes místo blogů nahrávají videoblogy. A evidentně je to zatím baví. Záleží na každé firmě, jak s videem naloží.

    Do příštích vydání máme připravená tato témata:

    • Literární příprava filmu
    • Americké trendy v českých prezentacích
    • Kolik stojí firemní video
    • Co byste měli vědět, než si video objednáte
    • Webináře
    • Industriální příběh Kladna