V historických dobách rozvoje filmu byl kameraman vlastně i režisérem, jak je tomu dodnes často v dokumentárním filmu, a především ve filmu reportážním. Dnes je kameraman tím nejdůležitějším tvůrčím spolupracovníkem režiséra při natáčení. Zodpovídá za technickou a uměleckou kvalitu obrazové složky záběrů, které natáčí tak, aby je bylo možno spojovat podle základních pravidel montáže. Společně s režisérem a s vedoucím výroby rozhoduje o volbě filmové suroviny, kamerové techniky a o řešení triků. Po dohodě s režisérem určuje při natáčení postavení kamery, zasvětlení scény, úhel a velikosti záběru, pohyby kamery, použití objektivů a počet variant záběru. Společně s režisérem kontroluje denní práce a kvalitu první kombinované kopie. Málokdy je už původním „operátorem“, který pracuje s kamerou. Ať se natáčí jednou či více kamerami, většinou pouze řídí práci druhých kameramanů, jimž jsou pak podřízeni asistenti švenkr a ostřič. Hlavni kameraman podstatnou měrou rozhoduje o estetice filmového obrazu a mnohdy je jeho tvůrčí podíl tak výrazný, že dokonce překrývá koncepci režijní. Někdy se také stává, že u vyhraněných autorských osobností dochází ke sloučeni funkce kameramana a režiséra. Ideální však je, když se oba tvůrci vzájemně doplňují.
(Zdroj: MALÝ LABYRINT FILMU autorů Pavly Frýdlové a Jana Bernarda,
vydalo nakladatelství Albatros v roce 1988)