Jde o typ účelového filmu, u nějž poznávací funkce zcela převažuje nad ostatními. Široká možnost použití filmu při výuce vyplývá ze specifických možností filmu, který může pomocí časosběrného natáčení zhustit na několik minut průběh procesu, trvajícího celé týdny a měsíce. Rychloběžným natáčením se dají naopak zachytit jevy, které pro jejich krátkodobost a rychlost lidské oko nepostřehne – např. průběh skoku, výbuch sopky. Podobně je možné přiblížit divákovi natáčený objekt pomocí zvětšení, jakýkoliv jev lze na filmovém pásu zastavit a znovu zopakovat atd. Výukový film můžeme rozdělit podle způsobu využití do čtyř skupin:
- Film školní slouží na školách nejrůznějších stupňů jako prostředek nebo doplněk výuky. Je přizpůsoben školnímu programu, většinou názorně dokumentuje probíranou látku, hlavně z technických a přírodovědných oborů, stále častěji se používá i v jazykové výuce.
- Film osvětový je zaměřen na zvýšení vzdělání a kulturní vyspělosti diváků. Šíří zejména poznatky z nejrůznějších oborů vědy od matematiky přes historii až k medicíně (např. filmy o hygieně)
- Film instrukční nebo výcvikový podává názorně návod, jak zvládnout nové výrobní postupy, jak ovládat mechanismus nového stroje nebo zařízení, ale může předvést i techniku sportovního výkonu.
- Film vědecký slouží jako pomůcka k zaznamenávání dějů nezachytitelných pouhým okem; k dokumentaci vědeckých pokusů a lékařských zásahů a informaci o nich.
(Zdroj: MALÝ LABYRINT FILMU autorů Pavly Frýdlové a Jana Bernarda,
vydalo nakladatelství Albatros v roce 1988)