Při natáčení filmu je kamera běžně umístěna na stativu, vodorovně, asi ve výši očí herců. To je jakési neutrální postavení kamery, kdy divák bude sledovat herce z obvyklého úhlu, jak je zvyklý z běžného života. Ale již v počátcích kinematografie si filmaři všimli, že herci nebo také snímané předměty, působí na diváky odlišným způsobem, jsou-li natáčeni pod různými úhly, tedy nikoliv ze stran, ale z podhledů nebo z nadhledů.
Podhled kamery zdůrazní na plátně lidskou postavu, její výšku, sílu, suverenitu, neohroženost nebo autoritu, tyčící se proti nebi. Nadhled kamery mačká člověka k zemi, kde s ní téměř splývá, působí daleko menším a nepatrnějším, podřízeným způsobem. Takový pohled kamery pak může vyvolávat v divákovi pocit, že postava potřebuje pomoc nebo ochranu. Na druhou stranu záběry davu lidí nelze natáčet jinak, než z nadhledu. Při podhledu by se dav v záběru omezil pouze na první řadu. Nadhled působí v tomto případě výhradně informativně.
Ještě je třeba zmínit o odklonu obrazu od svislé osy. Takto zaznamenaný obraz může vyjadřovat duševní poruchu (jednající postavy, nikoliv tvůrců), případně opilost.